25. – 27. den – nákupy na Ubud market, Nusa beach a surfování na Kuta beach

Poslední dny na Bali proběhly ve znamení nakupování dárků a suvenýrů, návštěvy nejkrásnější pláže a surfování na té nejhnusnější 🙂

25.den

Tento den jsme si vyhradili pro nákup suvenýrů. Vyrazili jsme tedy na Ubud Market. Jedná se o nekonečné uličky plné stánků, které nabízí nejrůznější suvenýry a nezbytnosti, které si z Bali prostě musíte odvézt domů. 🙂 Bohužel až během posledního týdne jsem začal pořádně pronikat do umění smlouvání. Byl jsem tvrdý a už se nenechal obměkčit tím, jací jsou stánkaři chudáci bez pražádného profitu. Podařilo se mi pár věcí usmlouvat i na 30 až 40 % původní ceny. I tak jsem se ale často cítil okraden. 🙂

Nakupovali jsme všechno, co nám připadalo zajímavé. Později jsme se přesunuli do haly velkovýrobce dřevěných sošek. Sem jsme se dostali na doporučení kluků affiláků, kteří toto místo náhodou našli den předtím. Patří to tady Balijci, který zaměstnává 20 řezbářů. Každému z nich platí 100 000 rupií denně a jednotlivé sošky jsou oceněné podle toho, kolik času je trvalo vyrobit. Ceny jsou sice fixní, ale na soškách nejsou uvedeny. Vždy si tak musíte požádat o ocenění konkrétního kousku. Právě odsud pak sošky odebírá většina stánkařů sídlících na Ubud Marketu. Samozřejmě si na ně dávají své šílené marže, se kterými se seznámíte na začátku vyjednávání.

26.den

Na hotelu se bohužel nedalo moc pracovat, internet žádná sláva. Cílem dnešního dne byl přesun do Kuty. Hodinu a půl dlouhá cesta byla jedna z nejšílenějších, jakou jsme tady zatím absolvovali. Zažili jsme snad ty nejbláznivější situace, jaké na silnicích vůbec zažít lze. Na dálnici si v rychlém pruhu najednou zastavilo auto, na dvouproudovce jsem v protismeru na středovým pruhu potkal skútr, párkrát nás skoro srazil náklaďák nebo vytroubilo auto, které na nás najíždělo. Potkali jsme taky skútr, který měl tak široký naklad, že málem skalpoval Martina a tak dále, a tak dále. Po mírném bloudění (jelikož z Kuty se najednou stala jedna velká jednosměrka) jsme nakonec trefili do hotelu Central Kuta, ve kterém jsme naše putovaní před 26 dny začínali.

Zdecimovaní a unaveni jsme se ještě zmohli na 40minutovou cestu na Nusa Dua a zdejší vyhlášenou pláž. Když vjedete do tohoto chráněného a uzavřeného rezortu, Kuta náhle úplně zmizí a začíná zelená oáza klidu bez všudypřítomného troubení. Nusa Beach byla jednou z nejhezčích pláží, které jsem tady viděl (spolu s Gili Air). Poprvé jsme se vydali trochu se zchladit do moře. Počasí vyšlo výborně a asi po týdnu soustavného deště na nás konečně na celý den vykouklo sluníčko. Podívali jsme se i na přírodní úkaz Waterblow, což je taková zátoka s velmi ostrými skalami, do které se valí voda. Po cestě zpět do Kuty jsme využili most, na kterém bylo potřeba zaplatit mýtné ve výši 5 000 rupií. Cesta to byla vskutku zajímavá, protože všude kolem bylo jen moře a navíc foukal velmi silný vítr. Při rychlosti nad 50km/hod jsme tak měli co dělat, abychom se vůbec udrželi a neodletěli si na výlet do temných hlubin.

27.den

Poslední den jsme chtěli zakončit stylově a vybrali jsme si ten nejbezpečnější možný způsob; tedy surfovaní na Kuta Beach. Na místo jsme dorazili asi za 25 minut, i když to vzdušnou čárou bylo jen kousek od hotelu. Problémem byla nová jednosměrka hned před hotelem a nemožnost jet do protisměru. A to i přesto, že už jsme na kontě měli bohaté zkušenosti z Ubudu, protože na každém rohu tady stál dopravní policista.

Hned po příchodu na pláž si nás odchytl surfový instruktor s dotazem, zda nechceme půjčit surfy nebo nepotřebujeme instruktora. Já jsem nějaké základy z Austrálie již měl, ale Martin pro jistotu vsadil na Guida. Složili jsme se na něj ale oba, protože jsem se (mylně) domníval, že se třeba dozvím něco nového. 🙂

Kuta Beach je výborná plaz pro začátečníky: nabízí více možností a druhů vln. Je to ale taky suverénně nejodpornější pláž, jakou jsem kdy v životě viděl. Plná odpadků; hlavně plastového původu. Odpadky jsou v moři i na pobřeží. Když jsem se našeho instruktora (ze kterého se později stal spíše dokumentarista s naším GoPročkem) zeptal, jak je možné, že je tu takový bordel, odpověděl nám, že se zde uklízí každý den, ale znovu to sem zanáší vlny z Jakarty a Jávy. První hodinu jsem strávil s Martinem a dlouhým surfem na začátečnických vlnách. A věřte, že surfování v odpadcích rozhodně není žádná hitparáda. Druhou hodinu jsem už s kratším surfem vyrazil na náročnější vlny a trošičku se vyřádil. Vlny tady byly opravdu velké a šel z nich strach. Párkrát se mi povedlo vlnu sjet, ale několikrát mě některá z nich taky pěkně semlela a vysloužil jsem si slušný šrám na noze. Půjčení skútru stálo 50 000 rupií na hodinu, instruktor pro 2 zase 200 000 – včetně půjčení surfu.

Na 6 hodin jsme měli domluvené vrácení skútru na Legian Street, což je taková hlavní nákupní ulice na Kutě. Při vracení motorek jsem zažíval menší nostalgické vzpomínání, co vše jsme za ten necelý měsíc s motorkami prožili a jak je vůbec možné, že jsme všichni v tomto šíleném chaosu dokázali bez nějakých závažnějších zraněni přežit. Kluci z půjčovny nám nabídli odvoz na hotel vzadu na skútrech. Za 25 000 rupií na jednoho jsme se tedy nechali odvézt a zajistili jsme si tak jednu z posledních možných dopravních zkušeností na Bali (takový lokální GoJack). Večer nás ještě čekala eskapáda s objednáváním Uberu k hotelu. Chudáci řidiči Uberu; taxi mafie si je tady pěkně vychutnává. Je jasné, proč jim Uber tolik leží v žaludku. Vždyť je připravuje o ohromné množství zisku od nic netušících turistů. Ceny přes Uber jsou přece jen 5-10× nižší než u běžného taxi.

Let zpět probíhal v klasickém duchu nekonečně dlouhé cesty. Naštěstí se mi podařilo najít sedačku, která měla vedle sebe volné místo, takže jsem po cestě do Dubaje z celkem 9 hodin asi 7 prospal. Ale i tak bych přelety a následné 3.5 hodiny ve vlaku do Hranic raději prožil v hibernaci.

komentáře 2

  1. Rada čítam tieto všetky články o Bali pretože sama by som tam chcela ísť .. a napr. tento týždeň tam bol jeden známy a on strašne na Bali iba nadával že ked mám citovať že všetko je hnus a samé jašterky a odpad a ani že to tam neni lacné apod. Teraz neviem či je iba on taký rozmaznaný alebo či to tam fakt je trošku aj horšie :O

    1. Bali má úžasné kouzlo, já jsem z něho byla unešená, byla jsem už dvakrát a chystám se po třetí, všichni mají pravdu, ale je to jen mnoho různých pohledů, jde o to co chcete vidět. Já viděla krásnou zelenou oázu, jaké si to uděláte takové to máte 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *